Splněný sen 9. díl - Studio
Další den kluci vstali dřív než já. Když jsem vstala taky neodpustila jsem si otázku jak je možný že vstali dřív. "No musíme jít za chvilku do studia. Za pár dní máme koncert tak ohledně toho. Ale neboj. Yun by se měla pro tebe stavit a měla by tě nějak zabavit." odpověděl Leeteuk. Já to nijak nekomentovala. Prostě jsem si jela podle svýho tempa. Když oděšli tak jsem si připustila že si dám sprchu. Do koupelny jsem si nachystala ručník a rovnou jsem si tam donesla i líčení. Sprchu jsem protáhla co nejvíc to šlo. Pak jsem se nalíčila úplně jednoduše, prostě jenom linky a řasenku. Nic víc nepotřebuju. Vlasy jsem si stáhla do drdolu, jenom afinu jsem si nechala volně. Na sebe jsem hodila černý uplý džíny a šedý dlouhý volný triko. Do sebe jsem hodila suchej rohlík. Aspoň tady není Shindong aby kritizoval můj jídelníček. Ve velkým bytě se rozlíhalo ticho až z toho běžel mráz po zádech. Zachvilku někdo zazvonil a já letěla otevřít. Ve dveřích stála Yun. "Ahoj." usmála se na mě. "Promiň že jsem se dlouho neukázala, ale musela jsem toho tolik zařizovat." vysvětlila. "Nevadí. Hlavně že jsi se ukázala dneska, jinak bych se tady sama sežrala nudou." usmála jsem se na ni. "No tak šup. Obuj se a vyrazíme ven." zamáchala rukama a já ji poslechla. Obula jsem si tenisky a směle jsem šla za Yun. V parku jsme si sedly na lavičku. V dálce jsem uviděla jak na lavičce sedí EunSoo. "Omluvíš mě na chvilku?" podívala jsem se na Yun a tak jen kývla hlavou. Já vstala a šla jsem za EunSoo. Když jsem přišla blíž, uviděla jsem jak vedle ní sedí nějakej kluk. Uvažovala jsem jestli tam má cenu chodit když má společnost. Nakonec jsem usoudila, že bude lepší když tam nepůjdu a vrátím se za Yun. Sedla jsem si vedle ní. "Co se děje?" podívala se na mě. "Nic." usmála jsem se na ni. "Okej." usmála se taky. "Co máme dneska všechno v plánu?" změnila jsem téma. "Tak možná bychom šli do kavárny, pak na nákupy nějakých oblečení a nakonec bych tě vzala za klukama do studia." řekla. "S tím nakupováním jsi jako moje sestra." rejpla jsem si. Yun se na mě podívala takovým divným pohledem, ale nakonec neodolala a musela se taky začít smát. Nakonec jsme vstaly a napřed jsme si to namířily do té slibované kavárny. Yun si obědnala kafe a já jenom obyčejnej džus. "Ty kafe nepiješ?" podívala se na mě když číšník odešel s objednávkou. Já zavrtěla hlavou. "Né že bych ho nepila, ale zrovna teď na něho nemám takovou chuť." řekla jsem jí při prohlížení nabídky nápojů. "Počkej, vždyť pití už sis objednala, tak co tak študuješ?" zeptala se mě. "Si už nemůžu ani číst?" podívala jsem se na ni a tuhle otázku jsem myslela vážně. Yun naznačila ústup a mě se na koutkách úst objevil nepatrný úsměv a znovu jsem se začetla do nabádky pití. Za minichviličku nám přinesli pití a já se hnedka pustila do džusu. Yun se na mě jenom překvapeně dívala jak do sebe leju celou sklinku džusu. "Víš že se tady chvilku zdržíme?" přihodila otázku při pohledu na mě jak do sebe házím sklinku na ex. "Jo je mi to jasný, ale měla jsem děsnou žízeň." usmála jsem se a silně jsem polkla. "Hele, tamhle máš nějaký nápadníky." ukázala Yun na dva kluky sedící o jeden stůl dál a pořád na nás civěli. "Jo super. Tak tihle jsou zrovna nic moc." podívala jsem se ušklebeně na Yun a pak jsem ještě chvilku zkoumala ty kluky. "Já ti to jen říkám." řekla Yun a začala si srkat svoje kafíčko. Ti kluci mě byli trochu povědomí. Spíš ten jeden. Něco mi říkalo, že ten jeden co na mě čumí nejvíc je z parku. *No jasně. To seš ty. EunSooin nápadník.* ušklíbla jsem se. "Dej mi chvilku." řekla jsem Yun a bez čekání na odpověd jsem vstala a šla za těma podivínama. "Že tebe odněkud znám." usmála jsem se na jednoho z kluků. "No, je to možný." usrkl si svýho kafe. "Nemáš ty čirou náhodou holku?" nevinně jsem se usmála s přisedla jsem si k nim. "O žádné nevím. Proč? Chceš se mnou chodit, nebo co?" podíval se na mě s nepatrným úsměvem. "Á..né to nechcu. Jenom že si tak říkám že vypadáš zadaně." nedalo mi to a mlela jsem co mě napadlo. "Fakt? Tak to bych se měl asi víc..no upravovat nebo tak něco." podíval se na mě jedním očkem. Ten druhej maník tam jenom seděl a koukal na nás jak na zjevení. "Jo a hele. Neznáš nějakou EunSoo?" zeptala jsem se ho a pokoušela jsem se aby to vypadalo že ju neznám osobně. "Nó. Nevím. Já znám tolik lidí." zamyslel se. "No tak nic." ušklíbla jsem se a šla jsem zpátky za Yun. "Cos tam prosimtě dělala? Vždyť jsi říkala že se ti nelíbí." zeptala se mě Yun hned jak jsem si sedla. "Víš že ani nevím." udělala jsem svůj typickej výtlem. Jak si Yun dopila to její kafíčko tak jsme lítaly po obchodech a nakupovaly jako diví. Nakonec jsme zajely do studia. Celou cestu jsem ani nedutala a to se mě Yun furt na něco ptala. Už jí lezlo na nervy že jí neodpovídám. Po deseti minutách jsme konečně na místě. Já jsem div neurazila dveře od auta jak jsem silně vyběhla. "To seš tak nedočkavá?" zasmála se Yun a já přikývla a celá nedočkavá jsem vběhla do budovy a Yun letěla zamnou, abych jí nezdrhla. Když jsme stály před dveřmi do studia tak jsem nervózně přešlapovala z nohy na nohu. Sice jsem byla hrozně nadšená, ale nervozita byla. "Počkej, neříkej že jsi nervózní." podívala se na mě Yun když už šahala po klice. "Ehm...no..." drmolila jsem. Yun nad tím jenom mávla rukou a pustila mě dovnitř. Já nahlédla dovnitř a potichu jsem vešla, aby si mě nevšimli. Yun moje utajení prozradila. Zaječela na celý studio že už jsme dorazily. Myslím že kdyby neměli kluci zrovna volno tak už by Yun nebyla. Pak šla někam pryč a já stála jak tvrdý I u dveří a rozhlížela jsem se kolem. To hned ke mě přišel Heechul. "Ahoj JiKyo." usmál se na mě. Měl tak neodolatelnej úsměv že bych ho hned políbila. "Ahoj Chule. Tak jak vám to jde?" opětovala jsem mu úsměv. "Ale dobrý. Spíš mluv ty. Jak ses bavila s Yun?" zeptal se a vyznělo to jakoby ho to fakt zajímalo. "Ale dobrý. Mám zase o pár hadříků víc." zasmála jsem se. Heechul mě pořád držel pod tím jeho pohledem. Očima jsem musela uhýbat, abych se tomu pohledu aspoň nějak vyhýbala. "JiKyo!" ozvalo se zpoza Chula. On se prudce otočil a za sebou spatřil Mina. "Ahoj Sungmine." vyjekla jsem a objala ho. Byla jsem ráda že se ozval, protože mě osvobodil z Heechulova pohledu. Minnie šel za Siwonem a já ho následovala. A další pohled byl tady. Když Miní něco mlel ani nevím o čem, Siwon si mě měřil pohledem jakoby mě viděl poprvé ve svém životě. Já se kvůli tomu nemohla soustředit. Pořád jsem ten jeho pohled na sobě cítila. "Můžeš toho nechat?!" už jsem to nevydržela a vybouchla jsem. Siwon se na mě podíval se zvednutým obočím. Na jeho obličeji šlo vidět že mě nechápe. "Nech toho pohledu! Vypadá to jakobys mě viděl poprvé v životě!" vyjekla jsem na něj a v mých očích bylo vidět že mě to štve. "Ehm..promiň." řekl Siwon nesměle a tichounce. Asi se lekl když uviděl tu naštvanost v mých očích. Ale po jeho poslední větě to zmizelo. Vděčně jsem se na něj usmála. A Sungmin zase něco mlel a mlel a ta roztomilá huba se mu ne a ne zavřít. Mě i Siwonovi se to nechtělo poslouchat, ale odejít jsme nemohli, protože to by si Minnie vyložil blbě..známe ho.. Od jeho mlení pantem nás záchranilo to, že kluci museli zas makat. Pozorovala jsem je celou dobu, každičkej jejich pohyb. Využila jsem toho že s nima můžu bejt. Teď EunSoo někde rudne závistí a plánuje si na mě atentát. Z mýho uvažování mě vytrhne zvonení mobilu. Zanadávám a rychle pádím na chodbu. "Prosím?" řeknu do mobilu a v mým hlase vyzní nevrlost. "JiKyo? Kde jsi? Já u vás zvonila a ty tam nejsi." řekla EunSoo posmutněle. "A proč mě vůbec sháníš?" změnila jsem tón, protože když EunSoo mluvila, znělo to smutně a trochu naštvaně a kapka vyděšenosti. "No. Jen tak. Přijdeš prosím?" pokoušela se zamaskovat potřebu někomu se vyzpovídat, ale já nejsem její sestra jen tak pro nic za nic a poznám to ať to maskuje sebevíc. "Ehm..Jo. Tak čekej před bytem. Zachvilku jsem tam." řekla jsem a típla to. Tiše jsem se místností proplížila k Yun. "Yun, musím odejít." začala jsem na ni tiše. "Jojo. Mám tě někam hodit?" zeptala se mě a na koutky rtů se jí zkřivily do úsměvu. "No k Suju domů. Čeká tam na mě někdo." řekla jsem ji a Yun kývla. Náš odchod spozoroval Heechul. Díval se na nás celou dobu až do doby než jsme za sebou tiše zaklaply dveře.