Splněný sen 5. díl - Pusa nálezci a lístky pro tebe
Druhý den mě probudil zvonek u dveří. Nechápala jsem kdo může tak brzo zvonit. Vstala jsem z postele, oblékla si župan a doplazila se ke dveřím. Když jsem otevřela dveře tak jsem zrudla a chtěla se propadnout do země a zároveň jsem se nezmohla na slovo jak jsem byla okouzlená. "H-H-Heechul." rozzářily se mi oči. "Jakej vůl znoví v šest hodin ráno?!" vyřvávala EunSoo když se plazila z jejího pokoje ke dveřím. Já se na ni podívala mýma teďka zářícíma očima a ona si myslela že jsem asi blázen, ale když se podívala kdo teda tak vyzvání tak jí brada spadla až na zem, oči rozzářily a i když jsem jí mávala před očima rukama jak debil, nevnímala a pořád čučela. "Áááááá...Heechuuuul!!!!!!!!!!!!" vyjekla, rukama začala máchat do všech směrů a pobíhala po bytě a u toho řvala jak pominutá. Heechul se pokoušel zadržovat smích, ale nebyl sám... já to taky zkoušela vydržet a nevybuchnout na místě. "Ehm..." upozornil na sebe po chvilce Heechul. "Jo, no...Co tě přivádí k nám?" usmála jsem se na Chula. "Já jen, jestli tohle není čirou náhodou tvoje kočka." usmál se na mě Heechul a z tašky vypustil kočku. Já vyvalila oči. "Jasně že je." úsměv se mi rozjel od ucha k uchu. Chul se taky usmál. "Pojď dál." nabídla jsem mu. Do teď jsem ani nepomyslela na to, že mám na sobě tilko a kraťáskové kalhotky. Sice mám přes sebe župan, ale nezavázanej. Když mi to došlo tak než Heechul stačil vejít, bleskově jsem si ten župan jenom upravila a přidržela, ale stejně jsem si ho nezavázala, protože jak se znám tak pak by se mi nechtělo ho rozvazovat. Nakonec teda Heechul vešel dovnotř a za ním ťapkal Sungmin. "Jéé...Promiň já si tě nevšimla." usmála jsem se na Sungmina, kterej byl ještě pobavenej z EunSoo. "Nevadí." oplatil mi úsměv. Heechul i Minnie se posadili na gauč. "Ehm, chcete něco k pití?" podívala jsem se na ně a ta otázka mi přímo trčela z očí, takže bych se nemusela ani ptát a jim by to došlo. "Jo a jsem JiKyo." na to jsem taky přišla až teď že by jsem se mohla představit. "Jenom vodu." řekl za oba Sungmin. Já bez řečí letěla do kuchyně a zpátky jsem valila ještě rychlejš, div jsem tu vodu nerozlila. Pak jsem se posadila do křesla vedle gauče a koukala jsem se jak pijou. *Jsou tak sladcí. Nejradši bych je snědla* řekla jsem si v duchu a s úsměvem na rtech jsem je pozorovala. To už do obyváku přišla EunSoo a vypadala, že se už konečně uklidnila. "Koukám že ses stačila v tom záchvatu převlíknout." uculila jsem se na ni. Ona mě jenom sjela pohledem a posadila se na opěradlo křesla ve kterém jsem rozvaleně sěděla. "Jo a radši nemluv jestli se nechceš ztrapnit." uculila jsem se ještě jednou. Nečekaně mi od ní přiletěl pohlavek. "Sklapni! Nebo ti ještě nedošlo kdo je starší?" vyjekla EunSoo. "No. Já jen že znám ty tvoje situace. A že jich bylo." vyplázla jsem na ni jazyk. Chulie a Minnie se na nás pobaveně dívali. "A vy jste...sestry?" zeptal se Sungmin. "Bohužel jo." odsekla EunSoo a podívala se na mě. "Nekoukej se tak na mě." ušklíbla jsem se. *Krávo to si nemůžeš vyřídit s našima?* protočila jsem panenky. EunSoo se neudržela a začala zívat jak pominutá. "My jsme vás nechtěli vzbudit." pousmál se Heechul. "Ne, nemusíte se omlouvat." mrkla jsem na něj. "Ne, my se chceme omluvit. Měli jsme radši počkat. Bylo by to lepší." přidal se do debaty Sungmin. Jak moc bych jim to chtěla rozmluvit, ale bylo mi jasný že ti by se nikdy v životě nedali. "Ehm, tak my radši půjdem." navrhl Heechul. "Jak chcete." usmála se EunSoo. Já si nemohla nevšimnout jak na mě Minnie celou dobu kouká. Jestli se mu líbí to tilko, nebo ty kalhotky, fakt nevím. Musela jsem se sama pro sebe usmát. "Minnie? Chceš ještě pití?" zeptala jsem se ho. Nic. "Minnie." zkusila jsem to ještě jednou. To už do něj musela strčit Heechul, aby se konečně vzpamatoval. "Co??" vyjekl Minnie. "Já jen jestli chceš ještě něco k pití." usmála jsem se na něj. On jen zakroutil hlavou a dál se zasněně díval na mě. EunSoo se musela začít smát, protože u toho snění vypadal...no legračně. "No tak my už radši půjdem." řekl Heechul a už se zvedal. Já jen kývla a vstala jsem taky, abych je vyprovodila. Sungmina musel Heechul znednout, protože ten byl v tranzu. "Ehm, Heechule?" zastavila jsem u dveří Heechula. Ten se na mě otočil a zvědavě se na mě podíval. Já si stáhla tilko, abych nevypadala blbě. "Co potřebuješ?" zeptal se ještě pro jistotu. Já mu vlepila pusu na tvář a on zrudl jak zralý rajče. "To bylo za JungMina. Díky žes ji našel." usmála jsem se nakonec. "A já co?" ozval se Minnie. Tomu jsem taky dala pusu a byl spokojený. "Určitě se ještě uvidíme." slíbil Sungmin a vyšel na chodbu a hned k výtahu. Pak jsem akorát uslyšela jak Sungmin básní o tom jak vypadám skvěle atd. Musela jsem se usmát, zaklapla jsem dveře a zaplula do koupelny. "Na živo jsou ještě hezčí než na fotkách a videích." řekla EunSoo a šla do svého pokoje. Já valila do koupelny. V koupelně jsem se zahleděla do zrcadla *Ach, vypadám příšerně. Jak jsem se jim takhle mohla ukázat. Myslím, že mohli chvilku počkat, abych se upravila.* Vyslékla jsem se a zalezla si do sprchy a pořádně se osprchovala. Nakonec jsem pustila ledovou vodu, abych se probudila. "EunSoo!! Podej mi prosím oblečení. Je na židly!" zakřičela jsem. Za chvililinku přiletěla EunSoo s hadrama. No bylo by to ještě lepší kdyby mi je nehodila na zem, ale aspoň mi je donesla. Rychle jsem se osušila a oblíkla. Nakonec jsem se nalíčila a rozčesala jsem si vlasy. Nějakej účes se mi fakt nechtělo dělat. Když jsem vyšla z koupelny ozvala se EunSoo: "No konečně. Taky sis mohla pohnout." Nejradši bych ji za tyhle kecy vrazila, ale to by stejně nepomohlo. Šla jsem do kuchyně si dát něco menšího na snídani. "Taky jsi mohla ty sklinky umýt!" zaječela jsem. Ta kravka ty skleničky položila vedle dřezu a abych si je umyla sama. EunSoo vlítla do kuchyně mokrá a zabalená v ručníku. "Ty krávo, tys jim to dala tak si to taky sama umyj!" vyjekla a zase se vrátila do koupelny. Nechápu proč kvůli tomu letěla sem neoblíklá a tak. Jenom jsem si mázla chleba máslem a sedla si na gauč k telce. Chvilku jsem projížděla program a když jsem zjistila že tam stejně nic nenajdu, tak jsem telku vypla. EunSoo prošla načančaná pokojem jak nějaká princezna. Zalezla do pokoje a pak se hned vrátila a svalila se vedle mě. "Jede po tobě." řekla. "Ehm...Kdo?" podívala jsem se na ni nechápavě. "No kdo asi. Sungmin." usmála se. "Co to meleš?" ušklíbla jsem se. "No nevím jestli to třeba nebylo kvůli těm hadříkům cos měla." usmála se EunSoo a já ji probodla pohledem. "No soráč, ale taky sis ten župan mohla zavázat. Aspoň před něma." ušklíbla se EunSoo a už se natahovala po ovladači. "Nic tam není." podívala jsem se na ni a schramstla jsem poslední sousto chlebíku. "Půjdeš do obchoďáku?" usmála se na mě EunSoo a já se usmála taky. "Takhle brzo?" zeptala jsem se. "Jak brzo. Vždyť je už osm." řekla EunSoo. Já vyvalila oči a šmachtrala jsem po mobilu aby jsem se mohla podívat kolik je hodin. A nekecala. Ale nechápu jak to mohlo tak rychle utéct. Že by u nás Chul s Minniem byli hodinu? Nevím, ale nevadí, aspoň můžeme jít nakupovat.