Splněný sen 3. díl - Stěhování
17. 6. 2012
Ten poslední den uplynul jako voda a už byl den našeho stěhování. EunSoo byla úplně natěšená, ale i já jsem se nemohla dočkat. Naši nás vzali na letiště, zařídili s námi nezbytné věci pro odlet a už jsme akorát čekali až ohlásí náš let. Doba to byla opravdu dlouhá, ale nakonec jsme se dočkali a už jsme se loučili. Mamka nemohla zadržet slzy, s otcem to bylo o něco lepší.
V letadle
*Konečně, konečně...JiKyo, ty opravdu letíš do Koreje. Hurááá.* "JiKyo, nad čím zase přemýšlíš??" podívala se na mě EunSoo. "Celou dobu na tebe něco mluvím a ty mě vůbec nevnímáš!" rozčílila se. "Nech to bejt." usmála jsem se na ní a nalepila jsem se na okýnko abych viděla ven. "To není fér že ty sedíš u okna." nafoukla se EunSoo. "Zplaskni bublino." odsekla jsem. "Jaksi to mohla vidět? Vždyť čumíš úplně někam jinam." nechápala EunSoo. Já se na ni podívala. "Žiju s tebou už 17 let. Jasně že mám instinkt jestli se ksichtíš nebo ne." zavrtěla jsem hlavou a zase se věnovala výhledu z letadla. EunSoo si do uší narvala sluchátka a pustila si hubdu na plný pecky, zavřela oči a pokoušela se usnout. "Cos dělala celou noc?" vyrvala jsem jí jedno sluchátko. "Drž hubu a nech mě bejt!" vyjekla a vrátila si sluchátko do ucha. *Co zas blázní? Nesnáším ty její náladovky.* protočila jsem oči a zase se zajímala jen o výhled ven.
Na letišti v Koreji
"Nejradši bych zavedla větší porce jídla v letadlech." začala EunSoo. "Nenažranče!" podívala jsem se na ní a usmála jsem se. "Ale pití měli dobrý." uculila se. "Radši dávej bacha aby ti neujel kufr." ušklíbla jsem se. Na páse jsem viděla můj kufr a natáhla jsem se pro něho. "EunSoo, jede ti kufrr!!!" zaječela jsem do davu čekajících lidí. Uslyšela jsem jak EunSoo nadáva a prodírá se mezi lidma. Bylo mi jasný že to nestihne tak jsem jí pro ten kufr šla já. "Díky." usmála se EunSoo a převzala si ode mě kufr. Před letištěm jsme si stoply taxíka a ten nás odvezl do hotelu. "By mě zajímalo kde seženem dům." ušklíbla se EunSoo když jsme stály před hotelem. Já si povzdychla a šla jsem směrem ke vchodu. Ona utíkala za mnou. Na recepci jsme si vzaly nějaký pokoj. "Jé podívej." ukázala EunSoo na nějakej papír, který ležel na pultu. "Co to je?" zeptala jsem se. "Někdo prodává byt." usmála se Han. „Hmm, ale podle toho kolik stojí. Víš že nám naši moc nedali, jen tolik na zařízení nějakýho menšího bydlení." ušklíbla jsem se. "Jo já vím, ale tenhle je levnej." usmála se EunSoo. Prohlídla jsem si letáček a usoudila jsem že opravdu není moc drahý. Teda aspoň do našeho rozpočtu se vejde. V hotelu jsme jednu noc strávily, aby to nebylo blbý, ale hned druhej den jsme šli koupit ten byt.
Koupily a hned nastěhovaly :)
Největší sranda byla vybalování. Pokoj máme každá zvlášť, ale EunSoo mě otravovala i tak. Její ječák by šel slyšet i přes kilometr tlustou zeď. Já si vybalila a šla jsem se juknout za EunSoo. Ta tam cpala všechny hadry do skříně. Pohled pro bohy. Několikrát to na ní vypadlo. A několikrát se do tý skříně málem zavřela i s hadrama. Já se silně rozesmála a vytrhla jsem EunSoo z vybalování. Nechápavě se na mě podívala. Já jakmile jsem ucítila její pohled na sobě tak jsem ztichla. „Nečum a pokračuj!“ vyjekla jsem na EunSoo, protože čuměla jak debil. „Jedinej kdo čumí jsi ty!“ vzala polštář z postele, která stála za ní a mrskla ho po ně. Já rychlostí světla uhlu a vyletěla jsem rychle z pokoje, jinak by to nedopadlo dobře. Zamířila jsem očeknou kuchyň. Byla malá, ale já ani EunSoo stejně moc nevaříme, tak je to celkem šumák. Do kuchyně vtrhla JungMin a hned zase odešla. *Ta kočka se asi zbláznila* prolítlo mi hlavou. Pokrčila jsem rameny a prohlížela jednu skříňku za druhou, včetně všech šuplíků a polic. Nakonec jsem zamířila do obyváku. V duchu jsem se usmála. Krásná televize a to mi ke šťastnému životu v pohodě stačí. Došla ze mnou EunSoo. Usmála se. „Konečně.“ oddechla si. Já ji nepochopila a ani jsem po tom nijak netoužila. „JiKyo? Co kdybysme šli obhlídnout okolí?“ navrhla a už se soumrovala ke dvěřím. Já nic nenamítala a šla jsem za ní.
Po dlouhatánské procházce napříš Soulem jsem se šla sprchnout a zaparkovala jsem v posteli. *Debilní časovej posun* prolízlo mi naposled hlavou a usnula jsem.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář