Splněný sen 2. díl - Přemlouvání
"Musíme je překecat! Já už to tady nevydržím. Chápeš?" rozčilovala se EunSoo když jsme se našich zeptaly jestli se nemůžeme odstěhovat a jak jinak, nedovolili nám to. "Já vím! Jestli to ale nepůjde, tak budeme muset utéct." ušklíbla jsem se. "Ale já už jsem dospělá jestli jim to nedošlo." rozčílila se EunSoo ještě víc. "Jo já vím. Ale nechápu je." svalila jsem se na postel. EunSoo surově vytáhla kufr ze skříně a začala do něj házet oblečení. "Co děláš?" podívala jsem se na ni nechápavě. "Říkala jsi že utečeme. Tak si balím." řekla klidně EunSoo. *Ona je snad úplně blbá.* "Já řekla jestli nám nevyjde to přemlouvání. Ještě jsme to nezkusily." dořekla jsem s valila jsem za našima. "Kam jdeš?" podívala se na mě EunSoo. Ignorovala jsem ji. "Mami, já vím, že nesouhlasíš co chceme, ale pochop, že EunSoo už je dospělá a může si dělat co chce." začala jsem hned jak jsem došla za mamčou. Ona nic neříkala a jenom na mě civěla. Dlouho jsem ji přemlouvala a nakonec mi to aj vyšlo. Když jsem to řekla EunSoo tak se málem zbláznila. Zbalily jsme si a to nám trvalo taky docela dlouho, protože jsme si zbalily všechny věci co jsme tam vůbec měly :) "Jste zbalené?" ozvalo se ode dveří do našeho pokoje. "Jo mami. A nebul!" podívala jsem se na mamku, které tekly slzy proudem. Tohle byly snad ty největší vodopády co ze sebe kdy vydala. Tiše za sebou zaklapla dveře a já jsem konečně zavřela kufr plnej hader. EunSoo se musela pořád smát jak byla šťastná. "Oběd!!" ozvalo se z kuchyně a my jsme poslušně došly. Po obědě jsme se zase zavřely do pokoje. "Háá." vyšlo z EunSoo. "Hííí." pokračovala. Já se na ni podívala a musela jsem se zasmát, protože u toho vypadala jak ... ani nevím co. "Těšíš se?" usmála se EunSoo a v očích měla malinkatý hvězdičky. "To víš že těším." usmála jsem se. "Pozítří se nám splní sen. Konečně!! Ale tam není vyjímka: Jestli mě nasereš, letíš!" zamračila se EunSoo a já ji směle ignorovala. "Neignoruj mě!" vyjekla když vyděla můj kamenný obličej. Já to nevydržela a vybuchla jsem smíchy a spadla jsem z postele. EunSoo tiše přihlížela jak se válím po zemi a dělám ze sebe vola. Uslyšela jsem zvonení telefonu a zpozornila jsem jak dobrman. V našem pokoji je totiž zvykem si neuklízet takže je možné že se mobily válí klidně i pod skříní, takže je těžké je najít. "Myslím že je to tvůj mobil." usoudila jsem. "Proč myslíš?" podívala se na mě nechápavě. "Takový kreténí zvonení jako ty fakt nemám." ušklíbla jsem se a zabořila jsem ksich do podlahy. EunSoo vstala a začala hledat zvonící mobil. "Co dělá můj mobil pod tvým polštářem?!" vyjekla EunSoo a hodila po mě můj polštář a zvedla telefon. "Hmm?" ..... Já jen tiše Han pozorovala a čekala jsem co z ní vypadne. .... "Kurva trvá ti to dlouhóó!!" zařvala jsem. EunSoo mě probodla pohledem a klíďo píďo si do mě kopla. .... Asi po půl hodině ten mobil konečně položila. Já se na ni podívala a čekala jsem co řekne. "Dem ven." usmála se a začala se převlíkat. "A to bereš jako samozřejmost že jdu i já?" zvedla jsem jedno obočí. "Jestli nechceš tak nemusíš, ale já myslela že se chceš setkat s dvouma úpa božíma ťamíkama, ale do ničeho tě nenutím." Z téhle věty jsem slyšela jenom "boží" a "ťamíci" a to semnou hlo natolik že už jsem stála oblečená před bytem. EunSoo vzala klíče a silně za sebou zabouchla a vydala se ke schodům. Já ji hrdě následovala. Domů jsme se vrátily kolem osmé večer. Rychle jsme se najedly, vysprchovaly a pádily jsme spát, aby nám ten poslední den uběhl rychle. "Dobrou." usmála se do tmy EunSoo a já ji úsměv oplatila a otočila jsem se směrem ke zdi a spokojeně usnula.