Splněný sen 1. díl - Rituál
17. 6. 2012
Já JiKyo a moje o rok starší sestra EunSoo jsme blázni do Jižní Koreje. Zrovna před pár dny jsme si udělaly rituál na splnění přání. Obě jsme si tam přály tři hlavní věci: Být korejky (nebo tak aspoň vypadat), umět korejsky a do té Jižní Koreje se aji odstěhovat. Dřív už jsme se korejsky učily, ale není na škodu si to přát :D A teď něco o nás. Prababička byla napůl korejka a vzala si bělocha, takže z nás jsou nakonec bělošky, ale korejská jména v naší rodině zůstala. A jazyk se taky změnil. Od doby co si prababička vzala bělocha se úplně přestalo mluvit korejsky a tak korejsky neumíme, protože nás to nikdo neučil.
Při rituálu
S EunSoo jsme využily toho, že naši nejsou doma. První jsem byla já. EunSoo byla asi nervózní nebo nevím proč to chtěla. Na konferenčním stole ležely dvě malé žluté svíčky (jedna byla pro mě a druhá pro ségru). Vzala jsem si jednu svíčku a položila jsem si ji před sebe na zem. EunSoo mi podala kovovou misku a tu jsem si položila vedle svíčky. Pak mi ještě podala papír a tužku. "Počkej!" vyjekla EunSoo. "Myslíš, že je to bezpečný?" zeptala se se značnou nervozitou v hlase. "Neboj. Nic se nestane. Musím se ti přiznat, že jsem to už jednou dělala." usmála jsem se při zapalování svíčky a hluboce jsem se zahleděla do malého plamínku šlehajícího ze svíčky. "A co když se to fakt splní? Jak to vysvětlíš našim?" znervóznila EunSoo ještě víc. "A co bys jim chtěla vysvětlovat?" řekla jsem s klidem a oči jsem pořád neodtrhla z plamínku. "No třeba ty šikmý oči, nebo jiný vlasy!" vyjekla a teď vypadala jako by měla každou chvíli omdlít. Tohle už mě opravdu vyvedlo z míry a tak jsem odtrhla oči od plamínku. "Moc se staráš. Neřeš to. Nebo snad nechceš jet do Soulu?" zvedla jsem jedno obočí. V tuhle chvilku jsem si připadala jako starší já a ne ona. "No dobře. Uděláme to." zklidnila se, ale ne na 100%. Já si pořádně oddychla, aby jsem se víc soustředila. Podívala jsem se na hodiny a už byl čas to udělat. Vzala jsem tužku, kterou jsem si položila na zem a začala jsem na papír psát moje přání: Jsem korejka, umím plynule korejsky, se ségrou bydlím v Jižní Korei v Soulu.
Po dopsání posledního přání jsem podala tužku EunSoo a srolovala papír. Ještě jsem se zhluboka nadechla a vydechla a srolovaný papír jsem opatrně zapálila a s odbitám půlnoci jsem ho zapálený hodila do kovové misky. "Jsi přesná." špitla potichoučku EunSoo a usmála se. Já jsem zavřela oči, plně jsem se soustředila a myslela jsem na přání. Jenom na ty přání, na nic jiného. Najednou z misky vyšlehly obrovské plameny a já se mírně usmála. EunSoo se leknutím svalila na křeslo, které stálo hned za ní, čož bylo dobře, jinak by se už válela po zemi. Hned jak celý papír shořel opatrně jsem si sesypala popel do dlaně a EunSoo mezitím otevřela okno. Já se s dlaní plnou popela postavila k oknu a sfoukla popel ven. Vítr se toho popela ujal a už byl mimo dohled. Já se krátce pomodlila, aby mi to vyšlo a šla jsem asistovat EunSoo. Udělala úplně to samé. I přání měla stejné. Po dokončení jejího rituálu jsme svíčky společně sfoukly a šli jsme spát. Usnuly jsme celkem rychle a probudily jsme se těsně před polednem.
Další den
Já se rychlostí šneka vypotácela z postele a EunSoo se v posteli jen tak válela. "Ty nevstáváš?" pousmála jsem se na ni. "Nechce se mi. Jsem utahaná, ale už neusnu." protáhla se EunSoo a aby toho nebylo málo, pokojem se ozvalo její hlasité zívnutí. Já se tomu musela zasmát. Strhla jsem z ní peřinu a pomohla jsem jí vstát. Společně jsme šly do koupelny se opláchnout, aby jsme mohly konečně pořádně vnímat okolí. "Děvčata! Snídaně je na stole." ozvala se mamka z kuchyně. "Jó!" zařvaly jsme jednohlasně. Opláchla jsem si obličej a hned jsem si ho utřela. Podívala jsem se na ségru a ta na mě zírala s otevřenou hubou. "Co čumíš? Jsi mě nikdy nevyděla poránu?" ušklíbla jsem se na ni. *Byla bych radši kdyby jí do té huby vletěla mucha, aspoň by se udávila a já měla pokoj.* "Tak se podívej do zrcadla a pochopíš." řekla klidně. Já jsem protočila oči a podívala jsem se do zrcadla. Při pohledu mi taky brada spadla až na zem. "Ségra, hezký oči." usmála se EunSoo. Já si ty oči prohlížela různýma způsobama, ale jedno furt zůstalo. Měla jsem je šikmý. Jen jsem se divila, že mi zůstaly modrý a nezhnědly. "EunSoo, ale ty je máš taky trošku jiný. Myslím tvarově." řekla jsem, ale pořád jsem vnímala jen sebe. Lépe řečeno svoje oči. "Myslíš?" usmála se EunSoo. Já jen přikývla. O nohu se mi otřela moje kočka JungMin a já jsem ucítila jenom mírné zalechtání. "Proč když je to baba jsi ju musela chuděru pojmenovat klučičím jménem?." koukla na mě EunSoo. Pokrčila jsem rameny a usmála jsem se a zvedla jsem JungMina do náruče. EunSoo jí dala pusu na čumák a já jsem jí dala pusu na kožíšek. Pak už jsme pádily na snídani jinak by nás mamča asi zabila. Po snídani jsme se klidily do našeho pokoje a pořádně jsem za sebou zabouchly dveře. "Myslíš že se to fakt plní?" podívala se na mě EunSoo s jiskřičkama v očích. "Já myslím že jo." uculila jsem se na ni. Uslyšela jsem škrábání na dveře tak jsem je otevřela a do pokoje se nám nahrnula JungMin. EunSoo se hned svalila na postel. "EunSoo!" vyjekla jsem když jsem se na ni zadívala. "Ty máš úplně šikmý oči!! A navíc ti tmavnou vlasy!" vyjekla jsem. "Ty to samý." usmála se na mě. *Té kravce to zas nedochází.* "Ty si blbá. Tohle je důležitá věc a ty se na to jenom usměješ?" podívala jsem se na ni nechápavě a EunSoo pořád nevnímala situaci. "Teď děláš jakobys to nechtěla aby se to stalo." podívala se na mě. Do klína mi nalezla JungMin a hned usnula. "Máš pravdu. Nemůžeme tady začít šílet když to chceme, ale musíš uznat že to je divný." řekla jsem a opřela jsem se o polšář na posteli. Nedalo mi to a oči se mi zavřely, jakoby mě někdo omámil. EunSoo se udělalo to samé a nakonec jsme obě skončily v hlubokém spánku.
Probudila mě až silná bolest hlavy. Když jsem se podívala na vedlejší postel, kde má spát EunSoo, tak tam pořád ležela a hluboce spala. Já jsem vstala z postele a šla jsem se podívat do obyváku. "Ahoj tati." pozdravila jsem s úsměvem otce, který se jako obvykle válel u televize. Jenom mi kývl. Já si přisedla k němu a taky jsem se zakoukala na telku. Asi po pěti minutách přišla i EunSoo celá ospalá a úplně mimo. Začala tam něco brblat, ale ne česky. Já jsem jak pako na ní čučela a bylo to divný, ale rozuměla jsem jí. Rychle jsem vstala, vzala jsem ji za vlasy a táhla jsem jí za sebou do našeho pokoje. "Au. Co děláš?" vyjekla. "Tobě to nedošlo? Víš vůbec co si to tam mlela?" propálila jsem jí pohledem. "No vidíš." usmála se EunSoo. Já zavrtěla hlavou.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář